Další zabiják času

Travian. Původně jsem si říkal, že je to tahová strategie, která se dá hrát deset minut denně a bude to stačit. Když už jsem ho hrál permanentně 20 hodin, bylo to neúnosné. Hrát na jednom serveru? To nejde. Jednou uděláte na serveru chybu a už si řeknete, že je potřeba začít na jiném, kde už tu chybu neuděláte... No hrůza. Po třech měsících usilovného hraní jsem vlastnil vlastní alianci ( která se dostala z ničeho na 50 místo (a to jsem začal hrát měsíc po startu) a stali jsme se líhní pro nejsilnější multialianci, kterou jsme navíc vyzbrojovali) a na jiném serveru jsem byl hlavním generálem nejsilnější multialiance a třetí nejsilnější aliance (a další servery nepočítám). V tu chvíli jsme začali řešit špiony uvnitř aliancí a navíc se téměř nevyspal, jak jsem čekal na čtyři ráno, až budu moct poslat své útoky... Bylo toho na mně moc. Předání účtů bylo pro mne vysvobozením. Takže: chcete-li hrát počítačové hry, dlohodobé on-line hry jsou sice zajímavé, ale ubíjející.

Jak rozesmát doktora

Podařilo se mi včera rozesmát obvoďačku. Řekl jsem jí, že mi na bolest hlavy nezabírá nic, co mi dosud dala ani co jsem kde dostal. Že bych to měl vyzkoušet s akupunkturou. Prý funguje. Stačí čtyři vpichy. Vidle do zad.

Tak jsem dostal druhou mixážní trojkombinaci, abych mohl nastoupit do práce (stal se tak ze mne Tramalo-Ketanolo-eščeněco závislák. Od pátku to vydrželo do soboty, včera už jenom jeden den. Uvidíme, jak dlouho vydrží zítřejší injekce.

Dovolená na pendrek

V sobotu jsme si poříďili šťeňátko. Vzal jsem si v práci "mateřskou" dovolenou, týden před a týden po. Zaklapl jsem firemňí počítač a hned prvňí den dovolené se mi opjet objevily zdravotňí potíže z ledna - nechutná únava, nechutné nepolevující bolesti hlavy (protože mám teď taky strašnou sklerózu, tak se o tom určiťe ňegdy rozepíšu, abych na to ňegdy nezapomňel). Vedle toho řešíme rekonstrukci domečku, takže jsem první týden řešil v kolečku postel->telefon->řemeslňíci->postel. Šetřil jsem se, abych mohl v sobotu řídit do Brna pro šťendo a spjet. Pak jsem zase zalehl. No a protože nic nezabíralo (ani ta postel), šel jsem dneska , poslední den dovolené, k obvoďačce. Po jejích slovech, že se jí ta moje bolest hlavy nelíbí a hlavně ta skleňená nemoc ne, tak mi předepsala na zkoušku Zoloft - antidepresivum. Takže je to jasné - stává se ze mňe psychouš.

Začínáme!

Ach jo. Svět se zhroutil. Mlha se rozprostřela nad celým obzorem a i poslední maják, majáček, světélko v dálce, zhaslo. Už i Tapik se vrhl na Blogování :-D

A důvod je vzkutku poetický: po dceři, synovi, autorádiu, autu, garáži, domu a zahradě jsme si pořídili to poslední, co nám zatím zbývalo do počtu: psa.

No, on to vlastně není pes, je to štěňátko, plavá fenečka Hovawarta, Angua ze Slatinského dvora.

A tady si teď zkouším první testy bloggeru, abych jí, jakožto pořádný páníček, založil vlastní WebLog.