Stav studentů na tocích valašských

Moje Jaruška zkusila učit na Střední Gastronomické Škole ve Zlíně. Matiku, fyziku, výpočetku. Fyzika ji sice nikdy nebavila, natož aby ji učila, ale zkusila to zkousnout. No, řekněme si to na rovinu, po třech měsících to vzdala. Přeci jenom neměla zájem dělat policajta děckám, kterým i kantoři říkali naši idioti. Neměla jediný den, kdy by někdo nepřišel do školy sjetý či aby řešila útěky studentů si ven zahulit. Nejhorší ale bylo, že neměla žádné zastání u vedení. Raději aby si to vyžrali učitelé než děcka, protože učitelé školu žalovat nesmějí...

Říkali jsme si, že to je tím, že tam to byl učňák a že tam berou jenom to nejhorší atd. A že na prestižní škole, jakou Zlínské Gymnázium bezesporu bývalo, to tak bude. No, posuďte sami.

Jak už jsem včera psal, byl jsem se ve Zlíně na gymplu znovu podívat. A to, co jsem zažil, když jsem si šel povykládat se svou oblíbenou profesorkou Informatiky a Programování, bylo úděsné.

Nejdřív šla zadat práci děckám do třídy její kolegyně. Byli na ni tak sprostí, že jsem se jim tam šel taky ukázat. Naznačil jsem jim, že ve školství jsou sice tělesné tresty zakázány, ale já že učitel nejsem. A že vahou svých 110kg si dokážu svou prosadit. Obzvlášť, když někdo bude tak hloupý a bude nevychovaný k mé oblíbené paní profesorce. To je naštěstí usadilo a celou hodinu pak byl klid.

Potom jsme rozebírali, jací že teď jsou studenti. Stežovala si, že dneska je vůbec nic nezajímá. Všechno chtějí hned a zadarmo. Do programování se neučí. Když nejhorší žačka z naší třídy dostala dvojku, profesorka Pospíšilová se jí přímo omlouvala, že jinak to nešlo... . A dneska? Minulý rok vyhodila jednoho kluka od maturity! Z programování! To mě fakt vyrazila dech.

Ale to, co přišlo potom, to prostě nemělo obdoby. Přišla do kabinetu jedna studentka. A teď musím citovat celý rozhovor:
"Paní UČITELKO, můžete pro mě udělat laskavost?"
"Mlaskavost?" :-)
"Mohla byste mi toto přepálit?"
"Víš, mám teď volno a potřebuju teď udělat nějakou práci."
"Víte, ona mi to půjčila kamarádka..."
"A co to vlastně máš?"
"Ale nic, jenom DVDčko s FILMAMA..."
"Tak o tom nechci nic vědět."
"Ale je to jenom jedno DVDčko, to vám přece nic neudělá..."
To už jsem nevydržel: "Odejdi, dokud ti to říkám slušně!"
Nasupeně odkráčela. Věřte mi, já jsem dobrák od kosti, ale tolik nevychovanosti a neúcty vůči profesorce, která si svou lidskostí dokázala získat celou naší třídu, jsem prostě nečekal a nikdy nezažil. Paní profesorka to zakončila slovy: "Pro vás byla lidskost u profesorů velké plus. Pro dnešní děcka je to slabost."

Ach, jak hluboko jsme klesli.