Ach jo aneb Viděti umírat svoji Alma Mater umřít

Po 16 letech jsem se byl podívat na místo činu, na Gymnázium Zlín. To, co jsem uviděl, mne ohromilo. Když jsem maturoval, bylo na gymplu 8 samostatných pavilónů (šest přízemních, tělocvična a třípatrový pavilon přírodních věd), mezi kterými se muselo přecházet venkem (jojo, o přestávce jsme se nachodili, dalo se i koulovat).

Od té doby došlo k mnoha změnám. Přízemní pavilony vyhnaly do výšky, všechny pavilony jsou propojeny krčky (tunelózní chodby), jeden pavilon (likusák) pod tíhou předloňského sněhu spadl. Architektonicky úžasně zpracováno.

Procházel jsem se chodbami. Nejdřív v nových částech přístavby. Všude to čpělo novotou. Krásnou, ale takovou neosobní. Až ve starých, přízemních pavilonech, které nedoznaly tolik změn, na mne dýchla stará známá atmosféra. Z oken byly vidět stromy, na kterých jsme dělali depressionistické skulptury, sem tam dokonce i pozůstatky starých venkovních schodů, jenom už to nebylo tak príma omšelé.

Pak jsem prošel posledním, nejdelším krčkem. A byl jsem zase doma. V osmičce (pavilonu přírodních věd, nyní sedmý pavilon) jsem za sebou nechal celou tu novotu. Byla tu cítit stejná vůně jako před 16 lety. V patře chemie byla cítit vůně chlóru, fyzikální patro čpělo onou neopakovatelnou směsicí vůní strachu, starých koberců, dřevotřísky a kdovíčeho ještě. Patro biologie bylo pořád stejně ničímnečpící jako dřív. Staré nátěry na zdech, staré ošoupané zábradlí na schodech mezi patry.
V suterénu byly stejné nálepky SWS na stejných dveřích. Stejný koberec u vchodových, teď zamčených dveří. Hned po přestávce jsem dokonce viděl jednu fyzikářku, jak vchází do dveří učebny a volá: "Po třech!". Ach, pane profesore Neužile, s jakou nostalgií na vás vzpomínám! Pro ty, kdož neví, o co se jedná, tak v oněch učebnách jsou dvě řady dvojlavic, takže sedí vždy čtyři a čtyři. Po třech znamená, že jeden je vykázán přesednou si někam jinam (zadní lavice bývají volné a při nejhorším se berou židle a jde se sednout ke stupínku, k oknu, prostě kde je místo. Jednou si pamatuju, že David Zuzaník seděl u umyvadla a psal na obrazu s fotkou pana prezidenta :-) ).
Jenom náš kutloch, naše KLAMácká místnost (KLub Aplikované Mikroelektroniky), se stala místností pro uklízečky. Byl jsem celý nažhavený, když jsem žádal pána z dílny, který tam byl ještě za nás, aby byl tak hodný a tu místnost mi otevřel. Veškerý nábytek byl pryč, ale stále tam byly patrné stopy po naší činnosti. Před 17 lety jsme tam sádrou opravovali omlácené rohy a ta sádra na těch rozích byla pořád!

Pak jsem vstoupil do kabinetu fyziky a byl tam pořád stejný profesor Šamánek, pořád ve stejné košili. Hned poté přišel můj profesor biologie Gill. Pořád stejný, byť pořádně prošedivělý. Páni profesoři mi ukázali laboratoř fyziky. Nádherná. Krásné lavice po dvou, v každé počítač s LCDčkem. Prý pořízená z peněz nadace Gymnázia Zlín. Ale pak přišlo rozčarování. Obrovské. Byly zrušeny matematicko-fyzikální třídy (kterou jsem já absolvoval). Ony krásné laboratoře (nové jsou i chemické i biologické) nejsou téměř využívány! Přírodní vědy, ona perla gymnázia Zlín, kterou mu mohli všude závidět, je totiž na ústupu na úkor humanitních předmětů! Nemám nic proti dějepisu či společenským naukám, ale dokážete si představit, že by šli absolventi gymnázia na medinu, aniž by zavadili o Mikroskop? Dokážete si představit, že něco takového dovolí ředitel, který tento gympl prošel sám, jehož maminka tam také učila, ale hlavně který sám je matematik-fyzik? A co se týká výpočetní techniky, tak dotace celkem 4 hodiny za osm let studia, to v době totální computerizace je holý nesmysl.