oRESTovaná externalizace dat aneb když to másh nahoře

Další díl z cyklu oRESTování začnu možná trošku zmateně a vyhlásím soutěž o druhou nejlepší RESTovou aplikaci, přičemž je nám všem jasné, že webové prohlížeče (webové stránky jako takové) jsou tou první.

Tak co, už jste na to přišli?

Nechám Vás ještě chvíli se trápit...

Tak dobře. Nebudu Vás dlouho napínat, jsou to Feed Readery.

Mezi námi bloggery není jediný, který by nevěděl, co to je a jen velmi málo, kteří nepoužívají žádný. No ale pro jistotu pro ty, kteří nevědí, o co se jedná, malá naučná vsuvka.

Před dávnými a dávnými lety vznikl ve vývojovém centru firmy Netscape protokol Rich Site Summary (RSS, košatý popis stránky), který umožňoval v kostce popsat obsah stránky. Nejdůležitější částí byl vlastní popis, používaný pro jejich portál (snad vůbec první skutečný portál) my.netscape.com. Jako podružné se tehdy jevily popisy částí stránky.

Postupně se ale se zaváděním publikačních systémů (a hlavně blogů) karta obrátila. Protokol byl přejmenován na Really Simple Syndication (skutečně jednoduchý výcuc, opět RSS, to je ale náhodička, co?) a jeho hlavní náplní se stalo informovat čtenáře stránek o novinkách. Realizace je vskutku jednoduchá - RSS stránky (říká se mu feed) obsahuje ke každému článku jeho identifikátor (typicky část URL článku), odkaz na článek a datum a čas publikace. Potom aplikace, která RSS umí číst (říká se jí čtečka RSS neboli Feed Reader), si poznamená všechny položky seznamu, nabídne jejich seznam uživateli a zvýrazní ty, které nově přibyly a nebo si je ještě nepřečetl. Feed Reader se tedy chová obdobně jako poštovní klient, až na to, že místo do poštovní schránky chodi na URL s RSS Feedem. Po novu se prosazuje ATOM, rozšíření RSS, které kromě vylepšené syntaxe feedů zavádí Atom Publishing Protocol umožňující nejen číst, ale i vytvářet a měnit RSS (Atom) Feedy.

O tom, že systém RSS feedů je RESTová aplikace, snad není pochyb. Distribuce RSS jako u webu (RSS má své URL), přesně definované rozhraní (dokonce i struktura dat), operace jedna jediná - GET, a to buď na RSS feed, stránku nebo její část, bezestavovost komunikace, kešovatelnost, ...

Co má ale společné seznam nových článků na blogu a externalizace (vyvezení ven) dat, Holmesi? To je přeci zřejmé, můj drahý Watsone.

Na blog a jeho články se lze také dívat (a bývá to tak implementováno) jako na relační tabulku, kde jeden řádek databáze odpovídá jednomu článku. Potom vlastně jednotlivé položky RSS feedu nejsou nic jiného než řádky této tabulky nějak převedené na klasické RESTózní zdroje (jeden článek, jedno URL, na němž GET vrací obsah tohoto článku) a ty pak nějak přetransformované do struktury RSS. Odtud je již jen krůček k zobecnění, kdy JAKOUKOLI tabulku, dokonce jakýkoli výsledek SQL dotazu jsme schopni převést do podoby RSS feedu.

A bác ho. Když jsme schopni jakákoli data převést do RSS, můžeme je pak KOMUKOLI na světě v této podobě předat (a navíc mu stačí poslat jenom URLčko a on už vždy bude mít RESTově-aktuální data!) a on si je bude schopen prohlédnou ve svém Feed Readeru.

Navíc můžeme jít ještě dál a říct, že díky pevně dané struktuře RSS lze tato data strojově zpracovat obdobným způsobem, jako by nám je vrátila WebServisa.

Díky transportnímu protokolu HTTP máme ještě k dispozici HTTP-Basic autentizaci a všudypřítomné HTTPS, takže máme bezpečnost dat téměř zadarmo. No není to krása?

Ale svět jde ještě dál. Vznikl nový Buzzword MASHUP. Mashup je stránka či celá webová aplikace vzniknuvší jako syntéza dvou i více webových stránek (aplikací). Typickým příkladem budiž Internetový obchod, který jenom přeprodává zboží jiných Internetových obchodů.

Mashup pak samozřejmě musí nějak získat data od "podřízených" aplikací a rozumět jim. Existují mešupovače (óch, jak je ta na naše řeč bohatá a krásná, že jo, dědo Kovando!), které dokáží vytáhnout data přímo ze stránek, ale nejlépe se pracuje se strojově zpracovatelnými daty, které pro mé potřeby (nebo obecně) někdo zveřejnil, neboli externalizoval. No a nejlépe, pokud tato data mají nějaký rozumný rozšířený formát, kterému rozumí každý. Třeba RSS. A když mashupem je zase RSS, máme tu nádhernou distribuovanou RESTovou aplikaci, ve které máme jediný formát zveřejněných dat - RSS, kde každý si jej může a umí stáhnout, přetransformovat do jiného RSS a to zase zveřejnit...

Na závěr zbývá už jenom jedna otázka. Kolik procent sebere ATOM SOAPu? IMHO není důvod na B2B používat SOAP. Také většina infrastrukturních WebServis jsou stejně jenom donory, dekorátory či akceptory dat, což lze krásně a jednoduše řešit právě ATOMem. A pokud doprostřed celého toho intranetového světa umístíte ATOM repositoř (náhrada za WebDAV), dosáhnete úžasné flexibility.