Jak jsem fotil bouři

Dneska v noci byla nádherná bouřka. Mlátilo to do kopců ostošest. Když jsem tu nádheru popisoval svojí chrnící manželce, otevřela jedno ospalé oko a pronesla: "Tak si to vyfoť a nech mě spát." Báječný nápad!

Na vánoce jsem si nechal nadělit digitální zrcadlovku Nikon D40. Chvíli trvalo, než jsem ji při světle blesků našel. To v9te, byla skoro půlnoc a střešní okna zas tak moc svěla nedávají. Vyklonil jsem se z okna a zmáčkl spoušť. Otevřel se blesk a Nikonka začala pobleskávat a doostřovat a doostřovat... Vypněte si blesk a automat, volové! (parafráze na u nás doma již klasickou větu vojáka "Nabijte si, volove" z divadelního představení S Pydlou v zádech, v kteréžto roli na prnech divadla Semafor exceloval Pepa Dvořák). Takže znovu. Otevřít střešní okno, zmáčknout spoušť... a nic. V hledáčku navíc nebylo nic vidět. Prohlížím si foťák ze všech stran, když se najednou ozvala závěrka a na displayi foťáku se objevil chaos. Aha! Takže při nulovém osvětlení si Nikonka nastavila závěrku na 5vteřin nebo kolik. Chvíli jsem zkoušel udržet foťák v ruce, ale nešlo to. Tak jsem jako provizorní stativ použil okenní rám. Fotky sice pořád "nic moc", ale tato se myslím povedla:

No řekněte, není to jak záře nad Mordorem?